Cestou jsme konecne videli prvni reku, byla to Sacramento River. Projeli jsme Sacramentem a dostali jsme se do hor Trinity Mountains, taky jim rikaji Trinty Alps. Weaverville je male drevarske mestecko. Je to jedina ulice, ktera se tahne aspon pet kilometru. Vsude kolem vysoke zalesnene kopce. Uprostred je takove male centrumů maji tady soud, hotel, banku, kostel je trochu niz. A vsude obchudky se starozitnostmi, suvenyry. Taky je tu muzeum. Je tu mala cinska komunita. Cinane tu byli uz v 19. stoleti, pracovali jako otroci. Ted maji sve muzeum a cinskou restauraci. Hrali jsme v klubu Mamma Llama. Vepredu je velka kavarna a vzadu sal s podiem. Nejvice nas potesilo, ze jsme ve vedlejsim obchode s cedecky nasli nase posledni album Little Miss Behaving and the Troublemakers. Zdejsi majitel si ho objednal pres internet, protoze vedel, ze tady budeme hrat. Dokonce prodal uz pet kousku!!!!!
Bydlime v mistnim hotelu, ktery se jmenuje jak jinak nez Weaverville hotel. Je naprosto luxusni. Dostali jsme apartma s krbem, masazni vanou na lvich nozkach, obrovskou drevenou vyrezavanou posteli. Jako v pohadce. Maji tady mistniho psa a kocku. Kocka spi za vylohou na vysivane decce a je to mazel. Jmenuje se Beagley, ma modrou barvu, bile bricho a pnozky. Vrni jako moje kocky a necha se podrbat i na brisku. Presne jako Bubba, muj nejmladsi kocourek.
Zda se, ze koncerty v malych mestech jsou uplne nejlepsi. Majitele klubu Steve a Donna a obchod s CD udelali zrejme vyborne promo. V kavarne pousteli porad odkola nase nahravky, takze lidi na koncerte si zpivali nase pisnicky! Vubec jsem neverila vlastnim ocim, ale bylo to tak. Po kazdem Romanove sole se ozval bourlivy potlesk, mezi pisnickama nadsene vykriky. Jeden myslel, ze Americany nemuze zajimat, kdyz se Cesi snazi delat muziku jako Americani. Nastesti to vubec neni pravda. Poslouchaji muziku a neresi, odkud pochazi, ale jen to, zda se jim libi nebo ne. Bezvadne je, ze ocenuji pomale pisnicky a poslouchaji texty, jsou spontanni, otevreni a neuveritelne pratelsti. Po koncerte jsme dlouho rozdavali autogrami, fotili se a pak jsme meli vyborne koktejly s tequilou.
Se Stevem a Donnou jsme si povidali dlouho do noci. Kdyz jse prisli do pokoje v kouzelnem hotylku, na posteli nas cekaly cokoladove bonbony. Pry je tam nachystala cokoladova vila. Jasne, ze ne, ale bylo to velmi romantcke. Udajne v tomhle hotelu dokonce strasi, ale pokud je to pravda, pak ne v mem pokoji. Ten ma skvelou atmosferu, zvlast se zapalenym krbem. Pocasi se konecne umoudrilo a je prijemne teplo a pod mrakem. V noci sprchlo a rano, kdyz jsme vyrazili na prochazku mestem, z okolnich lesu stoupala para. Lesy vypadaji podobne jako u nas, jsou tady borovice, smrky a duby, ale taky sekvoje. Ty jsem predtim nevidela. V zahradach kvetou maky a kosatce, a kupodivu buji uz i ruze. Skoda, ze nemame cas na poradny vylet do lesa. Janet nas strasi, ze tady zijou chrestysi, horsti lvove (pry neco jako puma) a medvedi, ale myslim, ze kdybychom se drzeli znacenych cest, bylo by to v pohode. Ale musime bohuzel vyrazit na cestu, protoze pred sebou mame sedm hodin jizdy do Portlandu.
[ přidat komentář ] ( 239 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3.1 / 147 )Opoustime LA a vyrazime na cestu do Seattlu a zpet. Janetin manazer Mark Sterling nam pripravil tourbook - knizku se seznamem vsech koncertu vcetne casoveho rozvrhu, prehledu ubytovani a detailniho popisu cesty a veskerych podminek koncertu. Velmi profesionalni a pusobive.
V deset nas Janet vyzvedla a jeli jsme nalozit auto. Ford je sice obrovsky, ale kdo by si pomyslel, ze s sebou povezeme tolik veci? Nastesti Roman ma od Tomase Brozka dobry vycvik v nakladani nastroju do auta. Bubenici jsou v tom totiz nejlepsi (bubny zabiraji nejvic mista) a kytaristi, kteri s sebou radi vozi vsechny sve oblibene kytary, vedou hned za nima. Vyrazili jsme na sever po dalnici Interstate 5. Vyjeli jsme z LA, projeli Grapevine, coz je pomerne hornata oblast (divoce tady rostou juky a janovce a oboji prave kvete) a jakmile jsme byli opet na rovine, bylo videt, ze kolem je poust. Vsude se sice pestuje nejruznejsi ovoce, ale rekla bych, ze to je mozne jen diky umelemu zavlazovani. Takova obrovska Hana, akorat v pousti (geografum se omlouvam - mozna je to prerie nebo jeste neco jineho). Rostou tady velike opuncie, videla jsem dokonce nekolik zivych plotu z opuncii. Semtam nejaka palma. Zajimave je, ze vsechny palmy pry byly dovezene z Havaje a nejsou puvodni. Kolem cesty byly suche kere bizarnich tvaru - neco jako kostry keru, kdyby teda kere nejakou kostru mely, ale barva kostry je odpovidajici. Nektere byly navate na drevenych plotech. Vazne, jako v tech filmech, kde je zaber puste krajiny, uprostred vede liduprazdna cesta a po ni se ve vetru kutaleji tyhle suche kerove kostry. Vetsinou se z takoveho filmu vyklube horor. Nebo western (ta cesta v tom pripade neni asfaltova, ale jen udusana hlina). Jizda touhle oblasti je dlouha a nudna. Po nejake dobe se stane jeste nudnejsi a delsi. Nicmene je zajimave sledovat, jak se krajina meni. Kousek vys se objevily zive ploty z oleandru. Ruzove, bile, tmave cervene, cerveno oranzove oleandry obsypane kvety. U nas nic takoveho neuvidite, maximalne sem tam nejaky ten mensi kerik v kvetinaci. Tyhle byly velikanske. Kdyz si uvedomim, jak jsou jedovate... Tusim, ze smrtelne. Proto zadne oleandry nepestuju. Podivana na ne je ale krasna. O kus dal na sever zacina rust trava, i kdyz vypada uplne spalene, ale aspon neco. Vsude se pasou kravy a kone a je nevim, cim se krmi, protoze ani te suche travy neni tolik a musi chutnat dost hrozne.
Po sedmi hodinach jsme porad v Kalifornii a dorazili jsme na misto naseho prvniho koncertu - Placerville, Cozmic Cafe. Napred jsme si vylozili kufry v mistnim hotelu Cary House. Pani, vsechno vypada jako na divokem zapade. Vzdyt je to taky v Eldorado County. Hotel je perfektne stylovy. Skoda, ze dole je recepce a ne saloon, ktery jsem pri vstupu cekala. Vytah je primo starozitnost. Chci verit tomu, ze splnuje vsechny bezpecnostni predpisy (ktere ale urcite nejsou tak prisne jako v EU), ale kovova mriz, ktera vas priskripne pri nastupovani ke zdi, svedci spise o opaku. Dostat se dovnitr pres tuhle mriz se vsemi kufry... hm, pak neni divu, ze obcas mivam nocni mury o jizde vytahem. Pokoj je krasny, vsude na stenach staricke fotky. Jo, to mam rada.
Prvni koncert se vydaril. Dokonce jsem nebyla ani tak nervozni, jak jsem si myslela. Sal byl zaplneny, dokonce uz pred koncertem byly obsazene vsechny rezervace. To potesi. Nas program je rozdeleny na dva sety - napred my, pak nas doprovazi Janet a po prestavce zase my hrajeme s Janet. Janet navrhla, abychom pirpravili nejaky cover a shodli jsme se na pisnicce St.Teresa od Joan Osborne. Tuhle pisen zboznuju a jak jsme zjistili na koncerte, byla to velmi dobra volba, lidi jsou nadseni. Musime svatou Terezu nacvicit i doma s celou kapelou. Guma uz umi basovy part, tak zbyva premluvit jen Toma. Roman docela dost hraje na mandolinu. Po koncerte za nim chodili lidi, aby mu rekli, jak na tu mandolinu vali. Prijde mi to docela vtipne, ze se z nej misto kytaristy stava mandolinista. Prisel za nama taky jednen clovek a donesl nam vytisk dnesnich novin s clankem o Janet a o nas. Prodali jsme hodne cedecek.
Po koncerte nas provedli podzemni sachtou, ktera vede pod Cozmic Cafe. Sachtu vykopali nekdy v 18. stoleti, protoze mysleli, ze tam najdou zlato. Zadne ale nikdy nenasli a sachtu pak pouzivali jako lednicku. Pripomnelo mi to podzemni chodby pod Jihlavou. Janet mela vlci hlad a zasli jsme jeste na nocniho burgera do typickeho americkeho dineru Mels. Ja jsem samozrejme mela veggie burgera. Porad se takove jidlo urcite jist neda, ale pro tenhle vecer burger chutnal vyborne.
Rano jsme vstali driv a sli jsme na prohlidku Placervillu. Tohle mestecko se mi hrozne libi. Hlavni ulice jako z filmu o kovbojich, nad hlavni ulici lesy. Na skale u hlavni ulice stala srna. Vypadalo to, ze je to socha, jenze pak se pohla a odkracela pryc. Ziva srna uprostred mesta. Anebo to byla pohybliva socha na dalkove ovladani. Tady je mozne vsechno.
[ přidat komentář ] ( 224 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 81 )Dnes dorazila Taylorka. Je to model Grand Auditorium, osmickova rada, krasne vykladana perleti na krku, na hlave i na tele. Vrchni deska je sitka smrk, boky a zadni deska mahagon, vse masivni. Nadhera! Hraje skvele, a i kdyz mam vetsinou radsi temnejsi zvuk, musim priznat, ze se mi dost libi. Uvidim, jak bude fungovat na koncerte.
Ve dve jsme jeli vyzvednout auto z pujcovny. Janet objednala gigantickeho jeepa Ford Expedition. Jsem vazne zvedava, jak tohle budu ridit. Navic s automatem. Ale je nadherny, model z letosniho roku, kozene sedacky, DVD na zadnim sedadle! Vypada jako spravne auto na dlouhou cestu. Kdyz jsme Velkeho Forda zaparkovali u Janetina bytu v Beverly Hills, vyrazili jsme na prohlidku Gibson Showroomu. Opet autem, tentokrat Janetinym.
LA je divne mesto. Ono to vlastne zadne mesto neni. Jsou to jen ulice, na kazde druhe je sestiprouda dalnice a to je vsechno - zadne namesti, zadne prirozene centrum, nic - jen nekonecne pravouhle ulice. Pesky se tady nikam nedostanete, takze kazdy porad sedi v aute, premysli, kde bude parkovat, jestli najde misto... A cestovat hromadnou dopravou je udajne spolecenska sebevrazda. Vsechny autobusy, co jsem videla, byly temer prazdne. Myslim, ze jsem to nekde cetla, takze to nebudu vydavat za svou myslenku, ze mesto, kde nemuzete chodit pesky, ztratilo lidsky rozmer. S tim uplne souhlasim. Navic kdyz se clovek nemuze nikam vydat po vlastnich, je tezke se zorientovat. Nejradsi si vsechno vzdycky projdu sama, klidne s mapou v ruce. Aspon nepotrebuju pruvodce a nemusim byt zavisla na nekom, kdo mne bude vozit.
Nas velky Ford Expedition na turne
Kazdopadne zpet ke Gibsonu, kam jsme byli dnes pozvani na party (Janet zna proste lidi uplne vsude). Neni to tovarna, jen showrooom, vsude na zdech visi kytary a po stranach je nekolik zvukotesnych mistnosti s aparaty, kam si muzete vsechny ty kytary jit vyzkouset pekne nahlas. Napred jsme okukovali akustcke kytary a dali jsme se do reci s mistnim policistou, ktery si v pracovni dobe prisel trochu zabrnkat. Ucil se na kytaru u jedne Janetiny kamaradky a kdyz zjistil, ze Janet, ktera taky vyucuje kytaru, bydli bliz k jeho domu, hned si vzal vizitku a rikal, ze by presel k ni. Roman si nabral dve esgecka s vibrolou (to je takova velka paka, ktera velmi efektne ohyba zvuk), zavreli jsme se do jedne ze zkusebnich mistnostich a poradne to vytavili. Jedno z esgecek hralo bezvadne. Zkouseli jsme jeste dalsi kytary a pak jsem objevila kytaru meho srdce. Vypadala trochu jako ES 335, jen trochu menąí. Co jsme dorazili do LA, tak jsme se shaneli po ES tristatricetpetce pro jednoho kamarada. A ja jsem mela pocit, ze by to byla kytara presne pro me. Vzdycky jsem milovala zvuk telecasteru a porad miluju, ale v posledni dobe mam pocit, ze to chce neco noveho. Minuly rok jsme se koukali na serial Californication s Davidem Duchovnym a v titulni muzice k tomuhle serialu je kytara, jejiz zvuk je presne to, co hledam. Celou dobu jsem si rikala, ze to musi byt tristatricetpetka. Sice jsem to nevedela jiste, ale mela jsem ten pocit a vetsinou je tenhle pocit spravny. Jenze tentokrat tahle intuice fungovala jen priblizne. Vyzkouseli jsme tady nekolik es tristatricetpetek, ale zadna nehrala tak, jak jsem si predstavovala. Kazdopadne kdyz jsem uvidela tuhle kytaru, myslela jsem, ze to je estristatricetpetka. Jenze jak uz jsem rekla , byla mensi (coz je dobre), byla lehoucka a mela krk, ktery mi perfektne padl do ruky. V barve sunburst se snimaci P 90 (parada). Byl to Epiphone, model John Lennon Casino. Zapojila jsem ji - a malem jsme se rozbrecela, protoze to bylo presne ono! Zvuk, ktery nosim pul roku v hlave. Verili byste tomu? Tohle je kytara, kterou jsem hledala. S kytarou, ktera vam sedne se to ma tak, ze kdyz na ni hrajete, jste najednou schopni hrat mnohem lip nez na kteroukoli jinou kytaru. Navic ten zvuk je tak inspirativni, ze chcete hrat a hrat a nikdy neskoncit. Myslim, ze bych se snad vysvihla i k nejakemu solu. A navic mi strasne slusela (si teda myslim). Janet sla okamzite zjisti, kolik stoji a ja jsem se na miste rozhodla, ze si ji koupim. Jenze oni jsou jen showroom a kytary nesmi prodavat. Doporucili mi, at jdu do Guitar Center! Dokonce ani nebyli schopni rict, kolik stoji. Sef showroomu si jeste myslel, ze je to korejska kytara a muze stat tak ctyristadolaru. RIkal, ze americke se daji tezko sehnat a budou tak za patnactset. Jenze reknu vam, ze jsem uz na par korejskych kytar hrala a tohle ani nahodou nebyla kytara postavena v Koreji. Ledaze by tam meli nejakeho zazracneho kytarare, coz je ale taky blbost, protoze korejske kytary nejsou rucni prace, ale mamuti strojova vyroba. Chapete to? Ja narazim na kytaru svych snu a oni ani nevedi, co je to zac? Pani! Vecer jsem si to samozrejme vsechno vygooglovala a je to uplne jinak. Model John Lennon Casino se v Koreji vubec nevyrabi, jen v Americe. Bohuzel stoji 3000 dolaru. V True Toneu ho maji za dva a pul tisice. Tyhle penize fakt nemam. Takze jem sice za rohem od Hollywoodu, ale zadny happy end se nekona. Prozatim. (Ale ja ji chci! To by bylo nekolik novych pisnicek, stoprocentne). Misto toho mam moznost mit sedmdesatitisicovou taylorku za zlomek ceny a vubec z toho nemam radost, protoze chci Johna Lennona Casino.
No dobre, kecam - chci je obe. J.L. Casino chci ale vic.
Vecer nas Janet hodila do Santa Monica Airport. Bara (u ktere bydlime) tady ma stanek na takove akci, rikaji tomu show. Je to v hangaru letiste a nejruznejsi navrhari tady prodavaji sve veci za nizke ceny. Musite zaplatit vstupne, abyste se tam dostali, ale Bara nas dala na guestlist. Bara navrhuje sperky. Uzasne sperky. Damy, poßslouchejte, to vas bude zajimat. Panove, vas to zajimat nebude, ale stejne ctete dal, protoze vase drahe polovicky by Bariny sperky rozhodne ocenily jako darek k narozeninam. Takze Barin obchudek se jmenuje B.Boheme, je na Melrose a ma ty nejskvelejsi sperky na svete. Najdete si ji na internetu. Vsechny mozne styly, vsechny mozne drahe kameny a polodrahokamy. Vsechno rucne vyrobene. Ja mam rada secesni a artdecove vzory a vazne jsem slintala, skoro jako nad kytarou. No to vite, zenska. Zeny maji rady leskle veci. Takze mam nove perlove nausnice, dalsi nausnice s kamenem, co se jmenuje karmelian, nahrdelnik s tygrimi oky, filigranovy nahrdelnik s granaty a naramek. A taky darek pro Romanovu mamu. SIce dnes zadna kytara, ale tyhle ulovky me docela uklidnily.
[ 1 komentář ] ( 467 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 138 )Den D jedeme do tovarny Fender v Corone. Od sestnacti zboznuju jejich kytary, hlavne telecastery. Kazdy rok jsme shaneli barevny fenderacky katalog Frontline a slintali nad fotkama tech uzasnych kytar a aparatu. Jasne, od te doby jsme si uz kazdy sveho vlastniho vysneneho Fendera poridili (ja svoji Trpytku, tj. Godl Sparkle CS Tele, miluju), ale videt, kde a jak se tihle milackove rodi, o tom jsme snad ani nesnili. Velky cerveny napis Fender byl videt uz zdaleka. Pred vchodem do budovy je neco jako slavobrana tvorena hlavou telecastera a stratocastera. Dve tretiny recepce zabira obrovsky sloup cely pokryty kytarama ve vsech moznych barvach, jsou tam samozrejme pripevnene i aparaty, basy, proste vsechno, co Fender vyrabi.
Privital nas Del Breckenfeld, reditel marketingu. Janet se s nim zna jeste z dob, kdy pracoval pro Washburn. Jeho maminka je z Bratislavy, takze nas uvital slovensky (a zaroven cesky, protoze "Jak se mate?" se rekne v obou jazycich stejne). Udelal nam dvouhodinovou prohlidku s odbornym vykladem. Nejlepsi byla navsteva custom shopu. Ukazal nam nejnovejsiho art piece telecastera, paradne jete zeleneho, s lemovanim v podobe ostnanteho dratu, s diamanten na snimacovem prepinaci, s otvirakem vykladanym drahokamy, s koltama a dalsima vychytavkama. Hned bych si ji vzala, ale nebyli ani schopni rict, jaka je cena, protoze vubec nepujde do prodeje. Kazdy z masterbuilderu ma svoji vlastni dilnicku, kde ma svoje drevo, svoje tela a krky a kytary stavi cele rucne. Vsichni byli velmi mili a vstricni; asi je tesilo, jak na nas bylo videt, ze jsme blazni do jejich kytar, navic z takove daleke zeme. Skoda jen, ze nevim, ktery z techhle chlapku stavel moji kytaru. Jeste jsem nemela duvod odsroubovat krk a podivat se na jmeno stavitele. Treba to byl jeden z tech, co jsme potkali. John Cruz, ktery delal treba signature modely SRV nebo Roryho Gallaghera, se zajimal, co rikame na reliky. To jsou kytary, ktere si koupite jako nove, ale vypadaji jako stare, omlacene, zazloutle kusy, jakoby na ne nekdo hral dvacet let a vubec je nesetril. Tenhle design zjevne vyvolava protikladne reakce... mne se ale libi, i kdyz predstava, ze clovek plati extra penize, aby jeho fungl nova kytara vypadala jako stara troska, je ponekud uchylna. Vsechny ty skrabance a fleky delaji rucne. Hned vedle nej ma dilnu Dennis Galuszka. Ukazal nam basu, kterou navrhnul a postavil, protoze se mu o ni zdalo, Mel sen, ze byl na zkousce kapely a basak mel presne takovou cervenou basu, co vypada jako telecaster deluxe. A tak si ji postavil. Tomu rikam teda doslova snova kytara. Vivi byla s nama a tahle basa se ji zamlouvala. (tady se podivejte na video). Jenze je to prototyp; jeste se ani nevi, zda ji budou vubec vyrabet.
Sasa a masterbuilder John Cruz
Pak jsme prosli linkama, kde se vyrabi normalni fendery. Denne jich udelaji sestset. Del nas vzal do sve kancelare, cestou jsme narazili na Tonyho Franklina, basaka, co hral s Plantem a Pagem, Daidem Gilmourem etc. Uz ho nebavilo byt porad na cestach, a tak si nasel misto ve Fenderu, aby mohl travit vic casu se svou dcerou. Cely tenhle vylet mi pripada neskutecny, ale vazne vazne bajecny.
Cestou zpet jsme si dali thajske jidlo a pak jsme zamirili do zkusebny v Musician's Choice Rehearsal Studios. Kdyz jsem vykladala veci a nosila je dovnitr, narazila jsem na Gastona, souseda Bary, kde bydlime. Mel prvni zkousku se svoji kapelou. Je to desne fajn potkat znamou tvar nekde, kde neznate vubec nikoho. Jeste ze ten svet je tak maly.
Na zkousce jsme zjistili, ze Janetina nahradni poloakusticka kytara Alvarez, na kterou jsem mela hrat ja, je po zvukove strance uz dost za zenitem. Trochu nam to zkrizilo plany, ale Janet rekla, ze zkusi poprosit firmu Taylor, jestli by nam nepujcili kytaru na turne. A vyslo to, takze ted mam vedle postele taylorku Grand Auditorium a kocham se pohledem na ni. Jsou to legendarni akusticke kytary. Kdyz se mi pry bude libit, nechaji mi ji za artist price. Podle Janet to bude zrejme velmi vyrazne prizniva cena. Tak uvidime, mozna bude taylorka prirustek do rodiny.
Docela se divim, ze Roman nepise prispevek o tovarne Fender sam, ale asi je to tim, ze ze sedmeho nebe, kde se prave nachazi, je to sem na zem k pocitaci hrozne daleko.
Jinak si konecne zaciname zvykat na mistni cas a pocasi. Taky je to tim, ze se ochladilo a panuje nadherne prijemne teple jasno az polojasno. Jasminy a citroniky uz tolik nevnimam, clovek privykne I silnym vunim. Zato jsem se rozhodla, ze si do sve zahrady poridim paznehtik (Acanthus). Da se pestovat i v nasich podminkach, I kdyz u nas asi nedoroste do gigantickych dvou metru jako tady. Ma velmi zajimave tvarovane listy, je to primo architektonicka rostlina. Stari Rekove pry podle techto listu zdobili korintske sloupy. Bude to chtit aspon dve rostliny, ktere dam mezi ostruziny; budou z nich pekne vykukovat a doplni muj zeleny plot v zadni casti zahrady.
[ přidat komentář ] ( 461 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3.1 / 83 )V Los Angeles jsou stovky kapel. Vzhledem k zalidnenosti a vysi najemneho ma mnoho z nich problem sehnat zkusebnu. Nastesti jsou tu ale komplexy s nazvem Rehearsal Studios. Jsou to domy rozdelene na nekolik desitek zkuseben s plnym vybavenim (bici, kytarove a basove aparaty, klavesy...). Nektere mistnosti jsou obrovske, vybavene PA systemem a odposlechy, takze si muzikanti mohou vyzkouset, jak jejich repertoar funguje nazivo pres profesionalni aparaturu. A prave jednu takovou jsme si za 22$ na hodinu pronajali.
Po prijezdu na parkoviste pro muzikanty bylo zajimave pozorovat kapely, ktere prijely do Rehearsal Studia zkouset. Vedle nas treba zaparkovala skupinka asi sedesatiletych jazzmanu a hned naprosti zase z auta vystoupili potetovani hardcorari. Auto u dveri do celeho komplexu naopak nakladali mladi punkaci... proste vsehochut...
Pote co jsme jsme si v mistnosti C rozbalili komba a naladili kytary, prisel nam zdejsi zvukar zapojit a nastavit PA system. Janet nam mezitim vypravela, jak v podobnych zkusebnach nekolik tydnu zkousela s Meredith Brooks nebo Lindsey Buckinghamem...
Zkouseli jsme asi dve hodiny (basistka Vivi na dnesni zkousku nedorazila, protoze byla trhat zub) a pak Janet navrhla, ze nas vezme do klubu Joint na koncert kapely Waddyho Wachtela. Rikala, ze je dost pravdepodobne, ze s nima bude dnes hrat kytarista od Toma Pettyho Mike Campbell, ktere ho zboznuju. Mike tam bohuzel nebyl, protoze je na turne s Mudcrutch. Misto nej s kapelou zpival vokalista Rolling Stones Bernard Fowler.
Koncert to byl ale booozi. Wady Watchel, je znamy kytarista (hraje napr. se Stevie Nicks). On i jeho spoluhraci jsou slavni muzikanti ze sedmdesatych let. Takze hrali starou rockovou muziku s autentickym pocitem. Proste zadnej revival, ale strasnej narez s vybornym zvukem. Jo, a jejich bubenik (ktremeu bylo asi sto padesat) se snazil po koncerte sbalit Sasu se slovy. "Co ty tady tak sama?"
mandolina Furch
...uz mi z toho zkouseni hrabe...
...a nakonec nakladani kytar do auta
[ přidat komentář ] ( 227 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3.1 / 84 )
